Používáme pouze technické cookies, abychom vám umožnili pohodlné prohlížení webu.


Dnes je sobota, 24. února 2024.
Předpověď počasí na psí vycházky
Odjezdy

Jak jsem už zmínil, ranní vstávání nebyla naše silná stránka. V pracovní den nebylo o čem diskutovat, budík zazvonil a my dva, můj psí kamarád i já jsme se vydali do úřadu, kde jsem byl zaměstnán. On spal za mým pracovním stolem a já pracoval.

Horší pro oba bylo, že k mým pracovním povinnostem patřili většinou krátkodobé cesty do zahraničí, na které se mnou nemohl. Nevím, jak to ten pes dělal, ale fakt že odjedu, poznal snad hned po té, co o tom bylo rozhodnuto. Několik dní před mým odjezdem byl značně neklidný a nervózní, nehnul se ode mě na krok a velmi často, když jsme byli jen sami dva, tichounce kňučel. V noci spával vedle mé postele, a když jsem chtěl, aby se vyspal on i já, ležel jsem na posteli na břiše a psa držel za tlapku.

Vzpomínám si, že poprvé když jsem byl nucen vycestovat za hranice bez něj, jsem ho ráno odvedl ke své tetě. Vysvětlil mu, že jí musí poslouchat a být u ní, že si od ní může vzít stravu a že s ní má jít na procházku. Koukal na mě svýma tmavýma smutnýma očima a já nabyl dojmu, že vše pochopil. Zanechal jsem ho v obývacím pokoji a vydal rozkaz zůstaň a zavřel za sebou dveře. Pochopil, ale neakceptoval. Vzápětí se ozvala rána, řinkot skla, všude byl samý střep a k nohám mi dopadl můj pes, který za mnou proskočil zavřenými skleněnými dveřmi. Hrozivě vyhlížející situace se naštěstí projevila pouze několika drobnými škrábanci na mě a na tlapkách mého psího kamaráda.

Bylo zřejmé, že tudy cesta nevede, nechal jsem ho tedy ve svém byte s tím, že moje hodná teta chodila za ním a pak společně s ním na procházky. Můj psí kamarád moji nepřítomnost těžce nesl, vždy zkraje mé cesty ani nežral. Na noc se nastěhoval do mé postele. A když jsem se vrátil, a zlobil se nad rozhrabanou postelí, tvářil se, že s tím nemá vůbec nic společného, že to musel být úplně jiný cizí pes.

Svoje nadšení z mého návratu neskrýval a radoval se, že má páníčka opět doma. Bez poštěkávání, kňučení a dalších připomínek se vrátil na svůj pelíšek u mé postele. Za odměnu jsem ho v noci držel za tlapku, jemu i mě se spalo dobře, spokojení, že jsme zase spolu.